středa 30. prosince 2015

Čtenářský deník vol.7 - Čertovský a vánoční

Období mezi Mikulášem a Vánocemi, kdy je venku zima je ideální pro čtení knížek.

Vánoce kolem světa



Tato knížka od Karolíny Medkové s krásnými ilustracemi Márie Nerádové nám hodně pomohly při těšení na Vánoce. Je plná úkolů a obrázků z různých koutů světa, ukazuje, jak se slaví Vánoce v jiných kulturách a na jiných kontinentech. Vhodná už pro starší děti, cca od 3-4 let. U Albatrosu, momentálně se dá sehnat kolem 100,- Kč, takže nakupujte na příští vánoční období.

Čertovská pohádka - Jiří Žáček


Po Mikuláši u nás nastala období velkého strachu z čertů. Aby se prcek zase tak moc nebál, vybrala jsem mu ke čtení na dobrou noc pohádku o čertech od Jiřího Žáčka, která je doplněná krásnými ilustracemi Karla Franty. Byla to výborná volba, obrázky jsou kouzelné, ale rozhodně ne strašidelné, pohádka je doplněná básničkami a je vtipně napsaná, plná jakože nadávek hlavního čerta Lucipéra a ostatních čertíků. Vydal Fragment, momentálně kolem 180,- Kč.

Čertovo kopyto

Tuto knížku bych nazvala undergroundovými pohádkami. Nakladatelství Meandr vydalo sbírku 30 pohádek od českých známých undergroundových spisovatelů, hudebníků, textařů atd. Třeba Mejla Hlavsa, Třešňák, Bondy,... Je krásně výtvarně zpracovaná, tak jak už to u tohoto nakladatelství je zvykem. Určeno pro starší děti, tak od 5 let. Dá se sehnat za cca 250,- Kč.







pondělí 21. prosince 2015

Údolím lišky Bystroušky s kočárkem

Výlet dlouhý cca 6 km, který krásně zvládnete i s kočárkem a cestou se můžete  kochat krásnou přírodou. Startujeme na Velké Klajdovce, kde se krásně dostanete MHD z Brna, a to buď busem 78 nebo 201 a 202 ze Staré Osady.



Nad hotelem Velká Klajdovka je turistický rozcestník, kde se vydáme po zelené - směr Kopaniny, na tomto turistickém rozcestníku se už budeme držet cyklistické trasy číslo 5005, zelená turistická značka jde zkratkami, které nejsou sjízdné pro kočárek. Projdeme kolem Resslovy hájovny, kde je krásné posezení pod stromem a pokračujeme po cestě směrem dolů do údolí. Najdeme tu malý rybníček s Liduščiným památníkem a krásné posezení. My jsme tu byli na jaro, když se zrovna vylíhli pulci a voda jich byla úplně plná.

Cesta dolů do údolí už nás vyvede přímo do Bílovic, po cestě ještě potkáme studánku Leoše Janáčka. Do Brna se můžeme dostat opět pomoci  MHD. V Bílovicích doporučuju k návštěvě hospůdku Ostrov, která je překvapivě na ostrůvku uprostřed Svitavy. Je tu fajn dětské hřiště a výborné uzeniny.

pátek 18. prosince 2015

Čtenářský deník vol.6 - Leporela pro starší děti (třeba tak od 4 let)

Tyto leporela jsou lepší už pro děti trochu starší, přibližně tak od 4 let výše (nebo zvídavé mladší). Mají většinou už jen rozšířit slovní zásobu nebo naučit něco náročnějšího.

Radomír Socha a Andrea Popprová - Pojďte s námi na houby!



Knížka pro malé houbaře, každá stránka a básnička je věnována jednomu známému druhu hub. Vše je hlavně doplněno krásnými ilustracemi Andrey Popprové. Malé děti, které ještě nebyli nikdy na houbách knížka moc nezaujme, ale ty větší určitě ano. Je to vlastně takový malý atlas hub.


Od Albatrosu, na webu jsem našla dokonce za 60,- Kč.

Vojtěch Kubašta - Malý domeček plný koleček



Tak trochu retro, ale stále skvělé leporelo pro děti, které se učí poznávat hodiny. Celou knihou je prořezané okýnko k hodinám s funkčními ručičkami. Děti zaujme hlavně ten interaktivní prvek, malé si budou točit ručičkami, ty větší se učí poznávat.


Nově vydal Knižní klub, vyprodáno, ale dá se sehnat na bazaru kolem 80,- Kč.

Josef Brukner, Jiří Fixl - Samá voda


Naučné leporelo o vodě pro nejmenší. Sledujeme s dětmi koloběh vody - déšť, pramen, potůček, řeku, rybníček atd., zvířátka, které tam najdeme, ale taky dopravní prostředky. Doplněné básničkami a hlavně krásnými ilustracemi.


Vydal Albatros, dá se sehnat kolem 60,- Kč.

neděle 13. prosince 2015

Hrací koutek vol.1

Někdy prostě zlobí a vy nemáte čas se jim věnovat. Hračky je nezajímají nebo zrovna prostě nejsou aktuální. Tady je pár "alternativních her" pro ty nejmenší.

Kolíčky na šňůře


Náš mladý miluje kolíčky, říká jim žabky :) Mezi dvě židle jsem mu doma natáhla šňůru, kde si prcek kolíčky první připínal, potom odepínal, potom třídil podle barev. Připnout prádlo pro něj bylo ještě těžké, ale zabavil se docela na dlouho.
Procvičí si motoriku a barvy.

Lego nebo stavebnice podle barev


Stavení baráčků, mostů a garáží je už nuda. V tom momentě naběhne máma a zadá úkol. Poskládat kostičky nebo lego podle barev. Zadání splněno a ještě jako bonus přidáme ovce.
Procvičí si motoriku a barvy.

Výroba sušenek razítkem


Nedávno jsem ho zapojila do výroby sušenek nebo perníčků. Pokud máte doma razítka, pořádně je umyjete, pak si děti můžou  do těsta obtisknout i svoje motivy. Skleničkou vykrojíme kolečko a do kolečka už si dítě obtiskne svoje razítko.




Dřevěné kostičky Topa Toys



Ty jsou prostě moje oblíbené, náročnost odstupňována od 4 kostiček s jednoduchými motivy až po ty náročné z 20 kostiček. Česká značka Topa Toys jsou vyrobené z lehkého dřeva, poměrně nezničitelné a obrázky tvoří čeští ilustrátoři. Podpořte českou hračku :)


úterý 8. prosince 2015

Mikulov s kočárkem


Když už chodíte po Pálavě, byla by velká škoda vynechat návštěvu Mikulova. Můžete nechat odpočinout záda od nosičky z túr po hřebenech Pálavy a provětrat kočárek v mikulovských uličkách. Město Mikulov je hodně opomíjeno, hodně Moraváků jej bere spíš jako čůrací zastávku směrem na jih. Městečko přitom dýchá neopakovatelnou atmosférou, typickou třeba pro italský či francouzský venkov. Pokud bydlíme na Palávě v Klentnici, často si děláme pěší procházku právě do Mikulova.

Tady je pár tipů na míst, která lze navštívit během pár hodin a to hlavně s kočárkem.


Na Mikulově je príma, že je všechno tak nějak dohromady, od sebe vzdáleno jen pár kroků. Většinou parkujeme v centru, kousek pod  mikulovským zámkem. Samozřejmě jej nemůžete minout, zahrady jsou volně přístupné, tak se tu děťátka můžou volně proběhnout, do expozic jsme s nimi zatím nezavítali, to si necháváme až budou starší. Pod hradbami zámku vede parkem cestička, která vás zavede do staré židovské čtvrti, najdete tu Horní synagogu, židovské ghetto s malinkými domečky a také třeba hotel Tanzberg s neobvyklou židovskou kuchyní. Ulicí Husovou pak projdete k Lormovu náměstí, kde si můžete odpočinout pohledem na moderní architekturu Galerie Závodný a jezírko před ní. Z náměstí pak vedou schůdky ke Kozímu hrádku, zřícenině sloužící jako rozhledna na město. K hrádku ale vedou schůdky, takže jedině bez kočárku. Pokud ale kroužíte kolem Kozího hrádku nemůžete minout Židovský hřbitov pocházející z 15.století, který má velice tajemnou náladu. Uličky v této části města mi připomínají ty středomořské, úzké, kamenité a semtam kousek vinohradu. Odtud se pak vrátíme na Náměstí, kde najdeme krásnou Dietrichsteinskou hrobku a spoustu restaurací, vinoték, vináren a kaváren a jsme v podstatě kousek od zámku.


Za další zajímavosti města, které stojí za návštěvu, ale už bez kočárku, je například Svatý kopeček, k jehož kapli vede křížová cesta, a nebo Jeskyně Na Turoldu. Na Svatém kopečku se můžete pokochat nádherným výhledem. Jeskyně je sice malá (a třeba s těmi v Moravském krasu se nedá srovnávat), ale v místním kontextu jde o příjemné zpestření.


V Mikulově při každé návštěvě objevíme nějaký nový příjemný podnik, za ty námi odzkoušené, bohužel ne moc kids friendly, patří na náměstí bistro Sojka a pol., kde dole najdete obchůdek s delikatasemi a bio potravinami a nahoře velice příjemné bistro. Netradiční pohled najdete v Eat Art Gallery, zašité v uličce pod náměstí, kde si můžete na dvorečku pokecat s kuchařkou nebo majitelkou. Pokud nemáte zrovna chuť na to, co mají na jídelním lístku, udělají vám něco dle vaší chuti a to i s úsměvem.
Na náměstí pak na kávu a víno zajděte do vinárny Dobrý ročník.

Mikulov prostě stojí za návštěvu.









pátek 27. listopadu 2015

Provlékačka s vláčkem

Venku je zima a hnusně, než děti oblečete, už se jim chce čůrat, než se vyřádí venku, už je tma... Do Vánoc daleko, hračky přinese Ježíšek, děcko znuděné doma, vymýšlí blbosti, nejlepší doba pro vytváření vlastních hraček - pro rodiče na tvorbu nenáročné... Toto je výsledek dnešního dopoledne a asi 10 minut snahy:






Potřeba byl jen karton (víko z krabice od bot, děrovačka a tkanička), námětu se samozřejmě meze nekladou, u nás zvítězil momentálně nejoblíbenější vláček... a doděláváme koleje.


sobota 21. listopadu 2015

Čtenářský deník vol.5

Jana Uhlířová - Jak mašinka Růžena nezůstala stát na vedlejší koleji




Útlá knížka pro malé děti, která by měla být přestupní stanicí mezi leporelem a klasickou knížkou, co stránka to jeden obrázek s krátkým textem pod. Příběh o mašince skýtá nejmenším dětem i poučení o úklidu. Mě osobně knížka příliš nezaujala, hlavně její výtvarná stránka. Ale náš tříletý se na ni vrhl a museli jsme ji prohlížet stále dokola. Takže tentokrát doporučuje Honzík.



Nakladatelství Baset za 129,-.

Zuzana Pomykalová - Záhada prázdné zvonice




Toto je strašně krásný kousek knížky. Nádherné ilustrace Sylvy Francové, které se prolínají s textem zaujmou dospělé i malé děti. Jde o pátrání malého Matyáše a jeho dědečka po zvonu Kryšpínu, který zmizel z jejich kostelní věže. Detektivní zápletka je zavede až do Hamburku a jeho námořního přístavu plného svérázných námořníků. Je určen spíše starším dětem, tak od 10 let výše (v zápletce je se objevují i postavy z druhé světové války). Doporučuji všemi deseti.
U Albatrosu za 161,- Kč.

Petr Sís - Tibet - Tajemství červené krabičky



Výtvarník Petr Sís má své knihy opravdu vypiplané a stojí za to. Jsou určeny hlavně starším dětem (tak 13+) a dospělým. V této knize sledujeme příběh vypravěčova otce a jeho cesty po Tibetu vnímané dětskými očima. Kniha je doplněná tajemnými ilustracemi, mandalami a mapami. Bohužel jsou jeho knihy téměř všechny vyprodané a nedají se sehnat. Včetně této.

čtvrtek 19. listopadu 2015

Vlačkodráha na doma


Někdy prostě děcko už nechce ty svoje hračky ani vidět, chodí od ničeho k ničem, malý protiva. Venku prší a tak je čas něco nenáročného vytvořit. Tentokrát dráhu na ty naše milované autíčka a vláčky. K tvorbě posloužil kus kartonu z krabice, tři ruličky od toaleťáku, krabička od čaje a pak už jen nůžky, lepidlo a fixy. Malý pomáhal při tvoření (lepil, maloval tunely) a teď už si jenom hraje a hraje. Toto je opravdu znouzectnost, dráhu jde samozřejmě vytunit ještě třeba domečkem z krabičky od sirek nebo stromky z kartonu, fantazii se meze nekladou.


úterý 17. listopadu 2015

Slovinsko: Bled a jeho okolí

Nejsem žádný vysokohorský nadšenec, ale ani nenáročný turista, mám ráda zajímavé místa za přiměřenou námahu, nejlépe ještě s odměnou na konci ve formě chaty nebo horské boudy. Slovinsko jsem projela několikrát, a proto hodím několik tipů na zajímavé výlety ve Slovinsku, především ve slovinských Alpách a jeho podhůří.

Všechny tyto výlety lze absolvovat s nosičkou, jsou do 10 km. Ten po březích Bledu je sjízdný i s kočárkem.

Bled a jeho okolí





Většinou přijíždíme do Slovinska přes rakouský Villach a potom tunelem pod pohořím Karavanky. Prvním záchytným bodem může být lázeňské město Bled v jehož okolí se taky nachází pár turistických zajímavostí. Samotné městečko není zase až tak zajímavé, je zde pár malebných uliček, starých hotelů (například i vila diktátora Tita, která je zrenovovaná na hotel) a malebných zákoutí, máte jej však prošlé asi za hodinku a to s i cestou na hrad, samotný hrad jsem bohužel nikdy nenavštívila.


 Určitě se projděte (nebo objeďte na kole)  kolem dokola celé jezero, na jeho březích se nachází pár dobrých míst na koupání, voda je teplá, jedná se o termální jezera, a nabízí se krásné výhledy buď na Karavanky nebo na masiv Julských Alp i s Triglavem (Nejvyšší vrchol). Nejlepší místa na koupání jsou pláže a mola u Golf Clubu (přesně na opačné straně než je centrum města), nebo u penzionu Mlyn nebo také placené přírodní koupaliště přímo pod hradem.


Po cestě si můžete půjčit lodičku a udělat si krátký výlet na ostrov uprostřed jezera, kde se nachází kostel a klášter. Lodičku lze přivázat k volně přístupným molům a případně se tu i okoupat. Lze také využít hromadný výlet na ostrov na větších loďkách i s veslařem.


 Pokud není počasí ke koupání venku, dají se využít i termální lázně. My jsme navštívili welness hotelu Golf s výhledem na celé jezero a pohoří Julských Alp.

Soutěska Vintgar


 V okolí Bledu určitě stojí zato výlet do soutěsky Vintgar. Do vesnice Podhom, která je výchozím bodem k soutěsce, se dá dostat místní dopravou, autem nebo pěšky (je to asi 4 km po asfaltových cestách). My vyrážíme většinou pěšky, abychom si udělali kolečko a nemuseli se vracet k autu. Vstup do soutěsky je zpoplatněn, ale částka byla poměrně adekvátní. Soutěska je hluboká asi 100 m a dlouhá přes 1,5km, vedou jí dřevěné mosty a chodníčky nad průzračně modrou říčkou, která kaskádově padá a meandruje.


Celá soutěska je zakončena asi 20metrovým vodopádem Šum. Abychom se nevraceli tou samou cestou zpátky, lze na konci soutěsky pokračovat dál po značené stezce ke kapli Svaté Kateřiny, je to asi další 2 km. Je zde krásný výhled do kraje, malá restaurace (výborná pizza) a starobylá kaplička s hřbitovem. Odtud je to pěšky další 2 km zpátky po asfaltových cestách přímo do Bledu.


Soutěska Pokljuška

Další soutěska v okolí Bledu je ale jiného rázu, jedná se soutěsku Pokljuška. Zatímco Vintgar je turisticky hojně navštěvovaný a civilizovaný, tato soutěska jako by vypadla z filmů o upírech a vlcích, je liduprázdná a má strašidelnou atmosféru. Soutěska je od Bledu vzdálená asi 7 km, takže je lepší jet přímo na místo autem, dá se udělat i okruh, pokud pojedem autobusem. Cílové místo je obec Krnica, odkud vede polní cesta k parkovišti před soutěskou. Není příliš dobře značená, takže se musíte většinou zeptat místních.


Soutěska je suchá, bez potůčku a jsou zde hlavně zajímavé skalní útvary, skalní okna a jeskyně, které jsou volně přístupné, také pár chodníčků nad úrovní země, celkově je atmosféry většinou doplněna mlhami, které se zde rády drží.
Na konci soutěsky se lze velmi malou a prudkou značenou stezkou dostat nad úroveň soutěsky a dostanete se k hlavní silnice, po které se dojdete zpět do obce Krnica.



Co se týče ubytování, jsou v okolí jezera dva kempy. Kemp přímo u jezera Camping Bled, který ale bývá často plný. Má výhodnější polohu pro výlety do okolí. Před příjezdem do města je ještě jeden kemp a to rozlohově větší Camp Sobec, kde se také nachází krásné přírodní koupaliště. V městě je hodně hotelů různých kategorií a úrovní. Já můžu doporučit Hotel Savica, Penzion Mlyn nebo dražší Hotel Golf.

pátek 13. listopadu 2015

Čtenářský deník vol.4 - Zase ty leporela...

Kam se ztratila rolnička? - Andrea Popprová



Přiznám se, že toto leporelo mě nezaujalo na první pohled, ale až na ten druhý. Honzík si ho vybral sám a já jsem na jeho kouzlo přišla až později. V klasickém leporelu hledáme s chlapečkem Vojtou a jeho kašpárkem ztracenou rolničku v prostředí, které jsou dětem velice blízké (dětský pokoj, kuchyně, zahrada,...). Co fakt oceňuju na obrázcích je jejich pravdivost - hračky v dětském pokoji máme skoro stejné (včetně nepořádku), v koupelně najdeme v pračce autíčko, autíčko najdeme i v postýlce a tak podobně. Jedná se o prostředí, ve kterých se děti orientují a připadají jim proto přátelská.


U Albatrosu za 89,-.

Nakupujeme! - Libor Páv




Toto leporelo jsem koupila hlavně kvůli tomu, že u nás už dlouhou dobu vede od tohoto autora leporelo Jedeme, jedeme  (http://vyletyprodeti.blogspot.cz/2015/11/ctenarsky-denik-vol2-tentokrat-dopravni.html). Obrázky popisují místa, kde běžně nakupujeme: Vánoční trh, supermarket, pekřaství,..) a jsou opět zaplněné obrázky. Musím přiznat, že zatím neměla takový úspěch jako ta o dopravních prostředcích, ale myslím, že bude mít spíš úspěch u holčiček. Opět je koncipována jako hledací, hledáme rodinku včetně jejich zvířátek.


U Albatrosu za 89,-.

O odvážném autíčku - Jiří Žáček, Jitka Petrová



Poněkud netradiční leporelo, které zaujme hlavně rodiče. Obrázky od Jitky Petrové jsou doplněné kolážemi a fotografiemi. Jsou určené už pro větší děti, ale zaujaly i toho našeho dvouletého. Je to tak trochu jiná koncepce, která teď frčí u menších nakladatelství typu Běžiliška nebo Meander. Jsou doplněné skvělými básničkami Jiřího Žáčka. Jde o příběh autíčka, který se svou rodinou vypraví na dlouhou cestu.



Vydal Albatros, bohužel momentálně nesehnatelné, vyprodané.


čtvrtek 12. listopadu 2015

Pálavský okruh s nosičkou















Pálava je moje nejoblíbenější místo jižní Moravy a máme ji prolezlou skrz naskrz, tady dávám tip na okruh s nosičkou, s kočárkem se díky skalnatému terénu skoro nikam nedostanete. Jde o okruh trochu náročnější, ale ty panoramata... Celková délka je jen 8 km, ale na trase jsou náročná stoupání na nejvyšší vrchol Pálavy Děvín a k Dívčímu hradu, zřícenině hradu z 13.století.

Výhled z Dívčího hradu:






Auto necháme zaparkované v sedle nad vesnicí Perná (autobusová zastávka Perná rozc.) a vydáme se směr po červené k Dívčím hradům (někdy také nazývané Děvčičky). Ze začátku půjdeme chvíli po silnici, ale pak nás stezka zavede do krásného listnatého lesa a hlavně k záludnému stoupání k Děvínu, kde se otevírají slíbené panorama na velkou část jižní Moravy. Pak už pokračujeme po hřebeni, takže pohodička, směrem k Dívčím hradům. Tato trasa bývá hodně frekventovaná.  Na Dívčím hradu se můžeme opět kochat, tentokrát hlavně výhledem na vodní nádrž Nové Mlýny. Pokud jsme zmoženi, můžeme sejít do Pavlova, občerstvit se ve skvělém hotelu Pavlov (http://www.hotelpavlov.cz/) a do Perné se vrátit autobusem. V Pavlově se taky stavíme na víno do obecní vinotéky, která je většinou otevřená turistům.

Hřebenovka:














Pokud nám zbývá ještě dostatek sil, vydáme se zpět do Perné po modré turistické stezce, která vede po hraně Pálavy ze severní strany. Dostaneme se do malého skalního města, kde najdeme skalní útvary Martinka, Špunt. A potom dále po modré zpátky na parkoviště.
Celý okruh je skvělý hlavně svými výhledy na všechny světové strany a za pěkného počasí dohlédneme až na rakouské Alpy.

Café Fara:


Co se týče jídla (a vína), doporučuji hlavně hotel Pavlov (skvělé jídlo za rozumný peníz, dětský koutek v jídelně) a taky snad Café Fara v Klentnici, která je podle mě trochu přeceňovaná, hlavně poměrem cena versus kvalita jídla. Každopádně, ale příjemnější posezení daleko široko nenajdete.

Turista v Café Fara:





















středa 11. listopadu 2015

Cyklovýlet bez dětí, ale za to za dobrým jídlem - Valašsko

Protože se čas od času přemůžu a u rodičů sednu na kolo, dávám tip na skvělý cyklovýlet na československém pomezí z výchozí stanicí v Brumově-Bylnici. Jde o cca 50 km okruh, co je ale důležité je, že po cestě potkáte skvělou agrofarmu, kde se dá dobře nakoupit a také krásné kochající výhledy.

Takže vyrážíme z Brumova směrem k přechodu ve svaté Sidonii. Kdo nebyl nikdy v Brumově, ať hópne na brumovský hrad, je přímo nad cestou, prohlídka zabere ani ne 30 minut (nejde o hrad, ale o zříceninu), ale jsou odtud krásné výhledy na celé městečko a rybníky. Takže, kdo byl, jedeme dál... Projedem přes bývalý hraniční přechod a pokračujeme furt stále za nosem do Nemšové. Bohužel je to po docela frekventované silnici, slíbená cyklostezka se prý už řeší (aspoň papírově), tak se jí snad dožijeme. V Nemšové odbočíme doleva na Pruské, tady se provoz už trochu zklidní a můžete si užívat výhledy na vršatecké bradlo a na slovenské dědinky. Za Pruským je potom odbočka na Červený kameň a tady už je provoz skoro nulový a jedeme krásně mezi vysokými kopci Bílých Karpat a už to tu voní lesem a za chvilku vykukne Červený kameň, ta skála, po které se celá dědina jmenuje...



Červený kameň
Zdroj: www.sme.sk

Úplně na konci dědiny je slíbená agrofarma ( http://www.agrofarma.sk/  ), kde mají hned za vchodem podnikovou prodejnu. Mívají otevřeno přes týden, o víkendu bohužel nevím... A co tam nakoupit? Všechno... Já mám od nich ráda veškeré sýry - oštiepky, parenice, bryndzu, výborné je jejich máslo a taky sýr Vršatec (parmezánový typ). Teď jsem vyzkoušela i ricottu a taky výborná. Takže eura a batůžek s sebou...

Nad Nedašovou Lhotou
www.panoramio.com

No, po nákupu nás čeká dlouhé mírné stoupání po téměř nevyužívané cestě směrem k hranicím, tady nás tatínek tahával lyžovat na vlek Kaňúr, ach... nostalgie. Přejedem přechod a opět jsme na české straně a to nad Nedašovou Lhotou, tam si na křížku vytáhněte svačinu (sýry z agrofarmy) a kochejte se, teď už bude jen asi desetikilometrové klesání stále po hlavní cestě, takže to nejhorší už je za Váma.

Tak to je můj oblíbený cyklokruh, na tom našem Valašsku. Mám to tam ráda... Atmosféru této krajiny a její "nekomerčnost".


Tak a tady ještě mapa